Nečekaní hosté... (Aryvův odkaz – upoutávka)

Je tady slibovaný výňatek z posledního dílu trilogie o Irynovi.
Varování: Příběh naznačuje některé události z prvního a druhého dílu.

U ohniště se rozhostilo ticho. Iryn nevěděl, zda protože je zaskočila jeho prudkost, nebo protože si začali uvědomovat svou chybu. Zadoufal, že to byla ta druhá možnost.

Znovu se posadil a kreslil si prstem do hlíny klikaté čáry. Bylo to jednodušší, než přemýšlet nad tím, co se honí hlavou ostatním.

Náhle se Irynovi zatočila hlava a před očima se mu utvořily mžitky. Teprve po chvíli si uvědomil, že ho do uší bodá nějaký ostrý zvuk. Krajinou se nesl podivný kolísavý jekot. Iryn si přitiskl dlaně na uši a klesl do kolen. Koutkem očí postřehl, že si jeho přátelé počínají stejně. Viděl je však zvláštně vlnitě, jako by se díval skrze vodu. Potom do kruhu světla vstoupily dvě bytosti zahalené do černého oděvu. V místě úst byla drobná trhlina otevřená do malého „o" a právě z ní vycházel ostrý zvuk.

Pokusil se zvuk překřičet, ale měl pocit, že z něj nevyšla ani hláska. Postavy byly stále blíž. Minuly na zemi se zmítajícího Anira a pokračovaly přímo k němu.

Nadzvedl se na loktech a pokusil se jim pohlédnout do očí, aby zjistil, co jsou zač. Nic však nenašel. Tváře vypadaly jako bez výrazu.

Přestože se nemohl slyšet, pokusil se vykřiknout kouzelná slova.

Oheň vedle postav vystřelil čtyři metry do výše. Oba stíny se ani nepohnuly, přesto bolestivý zvuk náhle utichl.

Víc Iryn ani nepotřeboval. Okamžitě vyskočil na nohy, tasil meč a vrhl se proti oběma nepřátelům. Prvního bodl vysoko do prsou, otočil se kolem něj a druhému usekl hlavu.

Předklonil se a promasíroval si uši.

„Co to bylo?“ ozval se Malvorův hlas tlumeně, jako by měl zalehlé v uších. „Další dílo Černé Magie?“

„Zřejmě.“

„Pozor!“ vykřikla Tysie.

Iryn se prudce otočil a spatřil dvě těla, jak se zvedají ze země. Nijak jim nevadilo, že jeden z nich má o dýchací otvor více a druhému už na krku nesedí hlava. Obě zranění pokrývala nějaká černá skvrna jako zaschlý vosk.

Iryn sebral meč, který předtím upustil a duchapřítomně usekl i druhou hlavu, aby se znovu nemohla pokusit ochromit je svým křikem. Tělo upadlo na zem, ale ihned se ho pokusilo chytit za kotník. Uskočil a usekl ruku těsně za zápěstím.

Druhé bezhlavé tělo jej zezadu chytilo a sevřelo ocelovým stiskem, takže se nemohl hnout, jen bezmocně kopal nohama a kroutil hlavou. Stisk sílil, div že mu nezlomil ruce a žebra. Pak náhle povolil a obě paže dopadly na zem uťaté v ramenou.

Iryn se nijak nezdržoval a uťal nesmrtelnému tělu i nohy, dříve než je stihne znovu překvapit, čeho všeho je schopné. Otočil se i po druhém netvoru, ale o toho už se stejným způsobem postaral Anir. Oba trupy sebou dál škubaly, i když už jim nemohly nijak uškodit.

„Myslím, že teď už není pochyb, odkud pocházejí,“ prohodil Iryn a přiložil nejbližší končetiny do ohně. „Horší je, že ti dva šli cíleně přímo proti mně. Takže ona ví, že proti ní jdu.“ Prohlédl si uťatou hlavu. To co nejprve považoval jen za klam vyvolaný ochromením, se ukázalo jako pravda. Ti dva skutečně neměli v obličeji nic než malá ústa. Tváře vypadaly jako potažené nějakou drátěnou látkou. Chvíli ji potěžkal a potom hodil do ohně...