O sérii Ztracené Legendy

 
Těžko bych spočítal, kolik času jsem strávil psaním jen prvního dílu, ale od chvíle, kdy jsem začal do vydání prvního dílu, uplynulo více než 6 let. V prosinci 2008 se v stářím zažloutlém sešitě třináctiletého kluka objevila legenda z fantasy světa Nakrylu, která měla být úvodem do jeho nové knihy. A tato legenda je asi to jediné, co spojuje tehdejší verzi s tou, kterou zde můžete nalézt dnes (nepočítám-li také stejná jména). Tehdy šlo totiž spíše o protest pubertálního kluka, proti monotónnosti ostatních příběhů. Říkal jsem si: "Vždyť jsou to všecko pohádky! Vždycky vítězí dobro, vždy jsme ,nuceni' fandit tomu hodnému, ale žalostně slabému hrdinovi. Zatímco realita je značně... proměnlivější." A tak začal vznikat příběh, který měl být od začátku až do konce příběhem temného mága, který touží jen po moci.
 
Postupem času jsem se ale začal uklidňovat a tento pesimistický přístup ke světu mě zvolna opouštěl. Proto bylo potřeba přivést Iryna na správnou cestu. V první verzi to bylo setkání s bohy, které ho vedlo k tomu, aby se polepšil, ale když Fantomprint odmítl tuto knihu publikovat (přestože to mohlo mít i jiný důvod - bylo mi koneckonců nějakých 16 či 17 let), došlo mi, že to je poněkud umělé. Že na tom zkrátka je vidět, že příběh původně směřoval jinam, ale autor si to náhle rozmyslel. A já se uchýlil ke kroku, který mnoho lidí z mého okolí (včetně mě samotného) velmi překvapil: Odložil jsem půl čtvrté stovky popsaných stran do šuplíku, vzal nový sešit a začal psát zcela od začátku. A to až do takové míry, že jsem se odmítal do staré verze podívat na více než popisy svých postav. Některé momenty sice byly stejné, nebo přinejmenším výrazně podobné, nebyly však již psány rukou dítěte a především směřovaly k nové verzi Ztracených Legend, která nebude vyžadovat žádnou náhlou změnu názorů vyvolanou jen tím, že pár světýlek na obloze něco povídalo. A i když také od této verze uplynulo nesmírně mnoho času a úprav k té dnešní, byl to základ.
 
V dubnu 2014 konečně nadešel čas, kdy jsem si byl jistý, že děj knihy už upravovat nebudu. Nadešel čas napsat některým vybraným nakladatelstvím, zda by o můj rukopis neměla zájem (Fragment, Beletris a EPOCHA). Dostalo se mi tří odmítnutí, ale ta poslední dvě byla více než povzbudivá - "kniha si nepochybně zaslouží zveřejnění, vzhledem k tomu, že nemáte jméno, nejedná se však z naší strany o zajímavou investici". Měli pravdu - aby Ztracené Legendy vydal některý nakladatel jinak než na mé náklady, musel by knihu zhodnotit jako absolutní bestseller, a i když já sám věřím, že se mi kniha povedla (jinak bych ji nevydával), šance, že by ji někdo považoval za naprosto dokonalou jsou hodně malé. A proto jsem pořídil jen pár výtisků pro knihovny a pro své známé a zbytek putoval na internet, aby byl všem volně k dispozici.
 
Druhý díl s názvem Válka o Nakryl spatřil světlo světa 24. prosince 2015 a v mé tvorbě si nepochybně vysloužil jedno "nej". Nepočítaje dobu nezbytnou k opravám, podařilo se mi jej totiž napsat v průběhu čtyř měsíců. A to je čas, který zřejmě nikdy nepřekonám. Děj Války o Nakryl byl ještě v lednu 2017 doplněn samostatnou kapitolou "Za oponou - Příběh Veny Aryvitské", částečně abych Ti čtenáři vyplnil dlouhé čekání na třetí díl, částečně abych vysvětlil některé události či záhady.
 
S koncem června roku 2017 byla trilogie konečně kompletní. S Aryvovým odkazem jsem strávil přibližně rok a půl, v první řadě kvůli jakési neochotě psát ještě něco dalšího, když jsem musel pracovat na své bakalářské práci, ale také díky tomu, že s mými tehdejšími spolubydlícími v Olomouci bylo každý den co dělat a najít chvilku volného času bylo mnohdy obtížné.
 
Podobně jako byl o samostatnou kapitolu doplněn druhý díl, také ten třetí se možná postupem času dočká nějakých doplňujících kapitol, které se objeví pouze zde na webu. Jen u původního příběhu ovšem nezůstalo, v roce 2021 se dočkal volného pokračování v podobě Zapomenutých Legend a o dva roky později se autor vrátil na začátek všeho a detailněji přiblížil čtenářům legendu o Wasderovi a Aryvovi, ze které původní trilogie vycházela.